Dva měsíce s námi

 ... tak se to většinou píše o miminku nebo o zvířátku, ale já to píšu o domě :) Vstoupil nám do života a trochu ho pozměnil. Když to teď tak píšu, tak bych ani neřekla, že k lepšímu :D

- místo na výlety do neznáma, jezdíme každý víkend na stejné místo

- místo do divadla, na koncert nebo na večeři, chodíme po večerech do Bauhausu nebo studujeme stavební techniky, vybíráme materiály a plánujeme zahradu

- nesportujeme ... stačí nám o víkendu fitko na domě a na zahradě :)

- žijem mezi taškama, který neustále taháme z auta a do auta 

- hrubnou mi ruce :))

- neplánujeme dovolený 

- nečtu beletrii

- pijeme víc alkoholu - to jak pořád ochutnáváme ty vlastní likérky nebo burčák :)))

... no ... raději nebudu pokračovat :) přesto všechno se cítíme spokojeně ... protože takto stejně bych tu mohla vypsat všechno to, co se děje pozitivního. Ale to by zavánělo velkým klišé a na to já nejsem :)

Každopádně myslím si, že to chce nějaký balanc. Že jsme v počátečním nadšení, kdy nám nevadí trávit víkendy prací od rána do večera, spaní na betonové zemi a nechybí nám to, co nás naplňuje a co se s domem z našeho života teď vytratilo. Mám trochu obavu, aby nás to ale nesemlelo. Teď je to moc fajn, ale abychom si za pár měsíců v tomto tempu nesedli a neřekli, že takto jsme vlastně žít nechtěli. Pokud to tedy budeme mít odvahu si přiznat. A tak je asi na čase zvolnit dřív, než se do takové situace dostaneme. Nemáme kam spěchat. Dům nespadne a na zahradě jsme udělali práce víc, než předchozí majitel za 8 let. Je na čase ten náš nový život s tím starým životem propojit. Protože když o tom teď po dvou měsících přemýšlím, tak ho zatím spíš dost válcuje :)))