Opírám se o topení a po dvou chladných dnech si užívám teplo z radiátoru. V tom se něco mihne mezi dveřma a dírou v rohu místnosti. Tam kde jsme oklepávali omítku. Nemusím mít brýle, abych jasně viděla, že to byla myš. I jí se asi zachtělo tepla. Potíž je v tom, že my v té místnosti spíme a já nechci spát s myší. Nepištím, neječím, ale jako by se stalo. Uvnitř mi není dobře.
Volám muže, kouká do škvíry, nic tam nevidí. Chvíli se domlouváme, jak myš vyženeme. Muž jde pro koště, já hlídám. Jako by ve mě ta potvůrka vycítila slabší článek. Několikrát vylezla na drzo ven, takže jsem musela dupat, aby zaběhla zpět do škvíry, páč holýma rukama ji z domu nevyženu. Jakmile přijde muž, naše hra skončí. Myš potichu zalezlá ve škvíře, my jak dvě kočky ... číháme. Muž přestává věřit, že jsem viděla myš. On ji ještě neviděl. A mě to přestává bavit. Muž jde pro kýbl, dáváme do něj kousek smradlavé Nivy a chleba. Myš vykoukne, povyleze, ale jakmile se jenom trochu pohneme, hned je zpátky v díře. Kdepak ji do kýblu chytit!
Pohráli jsme si takto asi dvě hodiny. Nasazujeme těžší kalibr. Muž jde pro cihlu a pro lopatu. Myš se odteď nepohne z úkrytu. Už nás to opravdu nebaví. Je půlnoc, chce se nám spát, ale zhasnout a nechat tam pobíhat mezi matracema myš, nepřichází v úvahu. Tak i já, která bych kuřeti neublížila, přistupuji na návrh myš ve škvíře zabarikádovat. Jaká pošetilost! Ale to nám dojde až nad ránem. Mezitím, rveme do díry igelity, ty upěchujeme dvěma lopatama šutrů - nechápeme, kde se v nosné zdi bere taková díra (ale o tom jindy), zatížíme šutry dvěma cihlama, na ty opřeme balvan. Je klid. Myš ani nebojuje o život. Cítím se hrozně, takto pohřbít tvora za živa. Ale jdu spát, únava je silnější.
Po pár hodinkách se ozývá chroustání, zvuky z radiátoru, to jak trubky od topení prochází dírou, kde se probrala k životu myš. S prvním ranním světlem peláší do škvíry na opačným konci pokoje. Teď už nám dochází, že bez pasti se neobejdeme. Sháněj ale v neděli ve vesnici na konci světa past na myši. Googlíme kde je nejbližší otevřenej obchod, kde by mohli mít pasti. Ve Znojmě, 40 km. Zkusila jsem náš vesnický Coop, ale marně. Mezitím si myš v klidu přeběhla do kuchyně. Přece jen to tam víc voní jídlem. Zkoušíme souseda. Má dvě pasti! Jsme zachráněni! ... si myslíme, než myš dvakrát po sobě sežere porci Nivy, aniž by se nastražená plastová past sepnula. Vypadá to, že si vykrmujeme domácí zvířátko. Ale Niva už jí nestačí. Přece jen na sporáku a na lince to voní ještě líp. Začínám chytat amok :))) Nevadí mi pavouci, hadi, ale myš na kuchyňské lince opravdu ne-e. Už sedám do auta směr Znojmo, když telefonuje starší dcera, že sehnala obyčejný dřevěný pastičky a za chvíli nám je doveze. Zlatíčko!
Rozmisťujeme pasti po kuchyni a po několika hodinách čekání je po boji. Do jedné se chytla. Až je mi jí skoro líto. Mezitím dostáváme přes instagram plno tipů (děkujeme!), jak bojovat proti myším, kterým jednoznačně vévodí pořízení kočky. A tak už po měsíci dostává na frak naše odhodlání, že zvířata (zatím) chovat nechceme. Budeme shánět šelmu. Muž se sice obává, že to nepřežije "náš" holoubek diamantový, který k nám často zalítává ... ale jestli si mám vybrat mezi myší v domě nebo holoubkem na dvoře ... tak sorry holoubku...
Komentáře
Okomentovat