Čekal na nás

O tom, že chceme domeček nebo chalupu, jsem mluvila dlouho. Byla to ale spíš taková moje vysněná idea, než společný záměr. A tak jsem asi tři poslední roky monitorovala prodeje nemovistostí na jižní Moravě, občas jsme se na některou zajeli podívat, ale nikdy to nebylo ono. Pak se něco zlomilo, manžel se pustil taky do hledání a jeden by řekl, že prohlídky nejrůznějších domů, sklípků, chat, chalup či pozemků se staly naším novým hobby. Bohužel pěkně únavným hobby. 

Ukázalo se, že vlastně nevíme, co vůbec hledáme. Měli jsme jasný cíl - možnost pobývat v zeleni, nejlépe mimo město. Neměli jsme ale úplně jasno, v jaké podobě. Hodně jsme se řídili cenou. Jakmile se objevilo něco pro nás cenově dostupného, šli jsme po tom. Ať je to pozemek, kde by se dal postavit pasivní dům nebo zahrada, na kterou bychom umístili mobil home nebo starý dům, který bychom zrekonstruovali na chalupu, to vše bylo ve hře. S přibývajícími zkušenostmi jsme ale nabývali přesvědčení, že naše cesta bude koupit starší dům se zahradou a ten si postupně upravit na chalupu. Stanovili jsme si parametry, ze kterých nechceme slevit, ale na lokalitu jsme se neomezovali. Vždyť na jihu Moravy je tolik krásných míst. 

První dům, který jsme chtěli už opravdu koupit, jsme vybrali bez realitky a vyfoukl nám ho jiný zájemce, který nabídl o pár set tisíc vyšší prodejní cenu. Druhý dům, který jsme se rozhodli koupit, nakonec po pár týdnech jednání majitel prodat nechtěl, za což jsme dostali z realitky omluvu. Třetí dům stál ve vesnici, která měla strašně příjemnou atmosféru. Takové to místo, kde se Vám líbí, aniž byste věděli proč. A mně už bylo jedno, jak ten dům bude vypadat. Řekla jsem si, že tady chci bydlet. Dům nebyl vůbec špatný, rovnou jsme souhlasili s jeho koupí, ale makléř nás vyvedl z iluze ... tento dům půjde do dražby. Holt doba si to žádá, poptávka je veliká, zájemců je hodně. Večer jsem ještě konzultovala se stavařem jednu prasklinu, co se nám moc nelíbila a ten nás od koupi definitivně odradil. Byli jsme zklamaní. Byl to ten okamžik, kdy to celé chcete vzdát. 

Seděli jsme večer u vínka a povídám - pojď se podívat, jestli se v té vesnici ještě něco neprodává. Třeba nám něco uniklo nebo neprošlo přes nastavené filtry. A prodávalo se. Stavení, které nás okouzlilo už na fotkách a které jsem si pamatovala z našeho výletu, z procházky po vesnici. Následující den jsme jeli na prohlídku a měli jsme oba s mužem stejný pocit. Toto je ono.